Hospodářská dráha Balatonfenyves a lesní železnice Mesztegyno (Maďarsko) 2.-8. 9. 2002

Pozvání na sraz drezin v Balatonfenyves jsme dostali už loni na srazu drezin v Kecskemétu.

Balatonfenyves je jedno z mnoha letovisek na jihozápadním břehu Balatonského jezera. Tam se také, po 390km jízdě, v pondělí 2.9.02 setkáváme. „bylo nás šest…“:Karel Beneš s manželkou, já s manželkou, Jožka a Filip.

Termín našeho příjezdu se kryje s významným datumem života dráhy: Zrovna včera vláčky dráhy vyjely naposledy po celé síti. Ode dneška jezdí jen po části jedné větve. Doposud dráha měla (řečeno trochu nepřesně) tvar vidlí (na seno) jenž mají rukojeť u jižního břehu Balatonského jezera. Dva hroty těchto vidlí mířily na jih a jeden hrot na východ. Karel Beneš kromě solidního ubytování zajistil i organizaci jízd. Vedoucí místní dráhy o nás ví, ale i neví…. V úterý v 8.30 už máme drezinu na kolejích. Jsme v Kozponti Fomajor (v ústředním dvoře). Zde se trať dělí na dvě větve, a my vyjíždíme po čerstvě  zrušené JV větvi. Stav trati není dobrý, jedeme velmi opatrně. Je dokonce horší něž na slovenské Vychlovce. Rychlostí 15 km/hod jedeme  vždy 2-4 km po přímce, potom oblouk 90stupňů a opět dlouhý rovný úsek. Trať  má nepatrné převýšení. Kolem nás se střídají neúrodné, rákosem porostlé, mokřiny a písčitá pusta. Zvuk motoru a klaksonu odhání z kolejí stádo jalovic.

Významná odbočka do obce Tászka: Všechny (opravdu všechny) odbočky jsou řešeny formou kolejových trojúhelníků. Přehazujeme vyhybku, jedeme po prostředním hrotu pomyslných vidlí. Po 4 km jsme v koncovém bodě: Jednoduchá výhybna. Zde už vlaky neuvidí... Dopravní obslužnost vesničky -s pěkným kostelem a velkou stodolu na sušení tabákových listů- bude autobusy. Vracíme se nazpět ke kolej. trojúhelníku a míříme na východ. Délka této větve je asi 5 km. Jsme v konečné: Mini lázně Csisztapuszta (viz. foto). Lázně jsou opravdu miniaturní a připomínají spíše kombinaci pražské Zlaté uličky a vietnamské tržnice. Ve 13 hod se vracíme  zpět. Dnes jsme ujeli 30 km. foto: Ing. Karel Beneš

Ve středu 4.9. odvážíme drezinu do obce Mesztegyno (čti Meštegně). Obec leží asi 40 km jižně od Balatonu. Odsud vybíhá místní LŽ jihovýchodním směrem. Krátká porada s vedoucím místní dráhy, a vyjíždíme. Krajina je poněkud jiná: jedeme kolem velkého rybníka, projíždíme listnatými lesy. Konečná hlavní tratě je 9 km vzdálená. Sem míří  objednané vlaky s turisty. My zde obdivujeme lehoučké, jen 63 mm vysoké kolejnice. Na zpáteční cestě   ještě s drezinou prodereme křoviska jedné krátké odbočky, a pak se vydáváme na druhou větev této lesní železnice. Zde asi výletní vlaky nejezdí: Syn Jožka řídí drezinu, a já utíkám před, a odhazuji větve z kolejí. Odbočka je dlouhá 4 km, můj běh asi 2 km. Vracíme se přesně podle domluvy. Nyní na trať vyjíždějí dva plně obsazené tří-vozové vlaky. Jsou vedeny malými lokotraktory C50. Místní LŽ už nepřepravuje dřevo, ale pouze turisty. Náklady minimální, opotřebení tratě minimální, zisk v sezonu jistý. Dnes ujeto 23 km.

Na koleje se vracíme v pátek 6.9. Ještě jsme neprojeli nejzápadnější hrot „vidlí“ balatonské dráhy, resp. koncovou část této větve která je určena ke zrušení. Když drezinu nasazujeme na koleje v zastávce Pálmajor hlídač nedalekého hospodářského objektu někam významně „mobiluje“. Nejsme zbabělci a odjíždíme. Konečná se jmenuje Somogyszentpál a je 5km vzdálená. Za chvíli se vracíme a  nakládáme drezinu. Naše obavy byly zbytečné.

foto: Ing. Karel Beneš

Vlastní sraz drezin se koná v sobotu 7.9. Dopoledne se sjíždějí jednotliví účastníci. S některými se znám z Kecskemétu, někteří jsou noví. Celkem se sjelo 10 motorových a 3 šlapací dreziny. Zahraniční delegaci tvořil spolek z Franfurtu s nefunkční moto-drezinou a naše drezina. Převládají dreziny které známe z filmu Rebelové. Před polednem konvoj drezin odjíždí do Somogyszentpál. Cestu zdržuje množství neplánovaných zastávek. Starší dvojtakty prostě občas „trucují“. Nazpět v Balatonfenyves jsme v 16.00.

foto: Ing. Karel Beneš (2. a 4. zleva)

autorem všech  fotek a článků na těchto stránkách (pokud není uvedeno jinak) je Ing. Josef Němeček a lze je veřejně publikovat jen s výslovným svolením autora